Ne, nejsem tlustý. Jenom mám "metabo".

Období před Velikonocemi je spojováno s půstem a lidové léčitelství doporučuje na jaře očistné kůry organismu. Pro někoho se půst v různé formě stal součástí životního stylu. Dnes už se půstem prý chápe i to, že třeba místo autem jdete pěšky, odepřete si kávu, nedíváte se na TV atd. Důležité je, že lidé se nějaké formě půstu podrobují z vlastní vůle, ať už je jejich motivace duchovní anebo prozaická – tedy snížení nadváhy. Něco jiného ovšem je, když vám redukci vaší váhy nařídí (japonský) zaměstnavatel, potažmo ministerstvo zdravotnictví. U nás by asi lidé vyšli do ulic, nevím.

Japonský měsíc přátelských vztahů s nástupem draka

Kunisada "Drak". Zdroj: WikipediaOslavy příchodu Nového roku jsou minulostí a Japonci začali opět pracovat. K jejich Novoročním tradicím patří návštěva místního chrámu a oslava v pokojnější atmosféře rodinného kruhu. K tomu samozřejmě hojnost dobrého jídla. Vše se připraví předem a úhledně naaranžuje do lakových krabic (nebo se nakoupí) tak, aby maminky nemusely svátky strávit v kuchyni. Starý název lednového měsíce „師走“(šiwasu – měsíc mnohé práce), všechny ty přípravy myslím dobře vystihuje. Nejvíc se na začátek roku těší asi děti, protože dostávají peníze od prarodičů.

Japonsko v očekávání reforem

Zemětřesení, tsunami, velká vedra, další tajfuny. Neradostný to obrázek Japonska. Země je stále ve vleku následků březnového zemětřesení a přírodní živly se pořád nechtějí uklidnit. Na scéně je další premiér a s ním přijde pravděpodobně i zvýšení DPH. Někdo musí ty škody nakonec zaplatit.

Od březnového zemětřesení je stále častěji slyšet volání po celkové reformě v zemi. Také si myslím, že to Japonce nakonec nemine. Situace doma i ve světě se mění a je potřeba na probíhající změny reagovat. Každý, kdo Japonce zná, ale ví, že změny „po japonsku“ probíhají velice pomalu a po malých krocích. Radikální obrat je možný snad jedině v případě válečného konfliktu, takže nyní je to ještě na dlouhou dobu.

Japonsko - 頑張って!

11. březen, normální den pro většinu lidí. V Japonsku bylo páteční, celkem pěkné slunečné odpoledne. V pár okamžicích bylo vše jinak. Pár vteřin mnoha Japoncům změnilo život.

I v našich médiích nastala záplava zpráv, fotek, videíí, popisující počty mrtvých, zdevastovanou krajinu, tragédii. Konečně se ale objevují i dobré zprávy o těch, kterým se podařilo přežít. Celostní obrázek země to ale není. Jsem vděčná, že velká většina mých japonských přátel a spolupracovníků se mi ozvala, ať si o ně nedělám starosti. Pravda je, že nebyli přímo ze tsunami zasažených oblastí. Mluvili „pouze" o výpadcích elektřiny, problémech v dopravě, a že některého zboží je nedostatek. Normálně ale fungují a chodí do práce. Ulevilo se mi.

Jen počkej ... kovový zajíci!

Vánoce skončily a před námi je Silvestr. Někdo si jen tak symbolicky poslední den v roce připije na zdraví s blízkými, pro druhého by zakončení roku bez pořádné „oslavy" nebylo ono. A i ty následky alkoholu k začátku novému roku už tak nějak patří.

Jiný kraj, jiný mrav. Naší tradicí je návštěva půlnoční mše. Japonci mají poslední den v roce na programu návštěvu místního chrámu. Pomodlit se za zdraví a vidět první východ slunce, to je oč tu běží. Vhodné je i pobřeží, nebo hory, zkrátka místa, kde východ Slunce bude viditelný. V posledních dnech roku cestovní horečka vrcholí. Aby blízcí strávili novoroční svátky v rodinném kruhu, všichni někam jedou.

Syndikovat obsah