Najměte si dubléra, zn. "levně"

Svatební průvodRyuichi Ichinokawa se postavil s přípitkem před novomanžele, odkašlal si a během několika minut pronesl velmi dojemnou řeč. Nikdo z přítomných si ale neuvědomil jednu zásadní věc: Ichinokawa novomanželský pár neznal o nic lépe, než obsluhující personál na svatební hostině. Od začátku hostiny do poslední písničky karakoke, Ichinokawa v celém podvodu sehrál svoji úlohu profesionálního dubléra, neboli náhradníka.

Procesy, pravidla a jejich porušování

kanji "kata"Japonsko je země, kde vše má svá přesně daná pravidla, jak se co má dělat. V japonštině tomu odpovídá výraz “kata”,který se dá přeložit jako daný postup/forma dělání určité činnosti. Obvykle se výraz „kata“ spojuje s bojovým uměním, čajovým obřadem, ikebanou, ale není omezený jenom na tyto bohulibé činnosti. Například v bojových uměních opakujete do nekonečna určitý sled pohybů, až Vám tak přejdou do krve, že je tělo dělá automaticky a Vy nad nimi přestanete přemýšlet. A co se v ten moment stane? Zkrátka nejste k dané činnosti vědomě připoutaní v myšlenkách, ale jste volní a Vaše myšlení se nikde nezastavuje. Teprve pak se objeví Vaše přirozená tvořivost a máte možnost se individuálně projevit. Teprve až překročíte tento bod, jste na tzv. cestě. Známé „myslím tedy jsem“ tu nemá místo.

K "býložravému" muži - "masožravou" ženu

Dravé neboli „masožravé ženy“, myslíte, že by jste tak nazvali Japonsky? Je to představa, která nám poněkud nabourává zažité stereotypy o Japonkách. Obecně se soudí, že Japonky jsou velmi milé, hodné na manžela a jsou, jak se lidově říká, „pod pantoflem“. Každý, kdo v Japonsku měl to štěstí aspoň trošku nakouknout do rodinného soukromí, poznal, že to není vždy pravda.

Nový druh japonského zákazníka – „býložravý muž“

Když slyšíte Japonsko, co se Vám vybaví? Snad gejši a odvážní samurajové z filmového plátna? Možná. Samurajové jako společenská třída jsou dávno ztraceni v proudu času a gejši nebo maiko můžete ještě dnes vidět třeba v uličkách starobylého města Kyoto.

Umění dávat dárky

 
Zvyk dávání dárků se datuje do doby Edo, kdy obyvatelé vesnic za společně vybrané prostředky vyslali na pouť pár vyvolených a ti pak jako výraz poděkování těm co zůstali doma, přinesli dárky.
 
jap darekKdyž Japonci cestují třeba za obchodem, je zdvořilé, aby na pracoviště přivezli z cesty malou pozornost pro své kolegy. Nejčastěji to bývají věci k jídlu. Místní delikatesy, sušenky, cukrovinky, káva, čaj, ovoce atd. Na nádražích je hodně kiosků, kde se již úhledně zabalené pamlsky a místní delikatesy dají koupit. Pak už jen zbývá nastoupit na cestu zpět domů.
 
Zvyk dávání dárků z cest dodržují i Japonci pracující u nás. Vždy svým českým kolegům přivezou něco na zub. Takže pokud se chystáte za obchodem, zkuste Japonce obdarovat nějakou podobnou dobrůtkou. Budou určitě potěšeni. Je nutné, aby té dobroty bylo dost pro všechny na pracovišti. Je velmi nezdvořilé, pokud obdarováváte pouze jednoho člena skupiny.  Nejběžnější je výměna dárků na konci návštěvy. A protože Japonci nemají rádi překvapení, je dobré, když naznačíte dopředu, že něco malého chcete předávat. Tím dáte Japoncům prostor, aby mohli učinit totéž. Obvyklé je, že Vám ještě zavolá nějaké asistentka a bude se snažit vyzvědět, co že to vlastně chcete přivézt. Aby jejich protidárek „odpovídal“. Výše postavené osoby dostávají hodnotnější dárky než jejich podřízení. Budete-li to respektovat, vyhnete se tak trapným situacím. Neočekávejte, že Japonci Váš dárek hned rozbalí a Vy to také zkuste dodržet. Je to vlastně taková pojistka, aby se zamezilo případným faux-pas s nevhodným dárkem a obě strany si zachovaly tvář.        
Syndikovat obsah